Blog - David Maroš

Zájmové aktivity a nekomerční projekty

David Maroš

Problematika zájmových aktivit (mám na mysli např. koncerty, divadelní představení, filmy, výstavy, literární tvorbu) byla v minulosti mnohokrát probírána nejen v internetových článcích a následně v diskuzích pod články. Zřejmě se jedná o téma nekonečné a neřešitelné.

Pokusím se nastínit svůj názor bez ambicí, že se mi podaří problém vyřešit. Vždy se objeví argumenty pro a argumenty proti.

Pokud se uměleckým aktivitám věnuje někdo, kdo nemá „známé jméno“ nebo nemá za sebou bohatého sponzora, nemůže předem počítat s výdělkem. Může počítat pouze s tím, že na akci prodělá, pokud zohledníme, kolik času, úsilí i vlastních peněz musel dotyčný do projektu vložit. V lepším případě „nula od nuly pojde“, tedy se nic neprodělá, ale taky nic nevydělá. V nejlepším případě se opravdu něco vydělá. Pak se ovšem musí aktéři (např. herci a tvůrci filmu) předem domluvit, jakým způsobem si zisk rozdělí.

Samozřejmě se předpokládá, že aktéři projektu jsou předem seznámeni s podmínkami (např. hercům je předem sděleno, za jakých podmínek budou účinkovat ve filmu). A také se předpokládá, že jejich hlavní cíl není vydělat peníze, nýbrž získat jiné hodnoty při aktivním trávení volného času: získat zkušenosti, reklamu, kontakty na nové přátele.

Existují kritičtí lidé, kteří se domnívají, že organizátoři projektu jsou povinni platit honoráře, cestovné a jiné náhrady. Myslím, že vše záleží na dohodě. Různí samozvaní strážci pořádku a spravedlnosti nechápou nebo přesněji nechtějí pochopit, že zájmová nekomerční aktivita z principu vydělávat nemůže. Také se tito kritici domnívají, že napřed má organizátor sehnat finance a potom pořádat akci. To je sice teoreticky výborný nápad, ale prakticky se sponzoři shánějí velmi obtížně. Nastává tedy dilema: nedělat akci vůbec (což nechceme) nebo dělat akci v úsporné variantě (co jiného zbývá). Rád takovým kritikům dávám úkol: sežeňte sponzora a dostanete provizi (a nikdo z nich nic nesehnal).

Třeba tito kritici možná mají pocit, že se organizátoři snaží vydělat na úkor jednotlivých aktérů (herců, muzikantů, výtvarníků). Podívejme se na věc z jiné stránky: organizátoři dávají nejen sobě ale i ostatním účastníkům možnost realizovat jejich nejrůznější nápady. A vydělat na někom organizátoři mohou pouze tehdy, pokud by celá akce skončila výdělkem (což u zájmových aktivit není úplně obvyklé). Je to otázka důvěry: výrazně ošidit zaměstnance může i běžný zaměstnavatel v komerční firmě i ve státní nebo neziskové organizaci.

Čest a sláva patří všem nadšencům věnujícím se ve svém volném čase aktivitám, od kterých neočekávají výdělek. Uznání patří i dobrovolníkům, kteří zdarma napomáhají těmto aktivitám třeba jako pořadatelé, poradci nebo obyčejní fanoušci propagující nekomerční projekty.

PS Tato úvaha byla psána bez nároku na honorář a její vytvoření zabralo určitý čas. :-)